Do 24. 12. : Nežerte to cukroví!
Od 24. 12. : Vy to cukroví vůbec nejíte...
KAREL ČAPEK: KOMU CO DÁT
Normální průběh rodinného života, když se schyluje k vánocům, je přibližně takový: Začátkem prosince se rozumní členové rodiny (krom dětí) s nesmírnou úlevou domluví, že letos si nebudou navzájem dávat žádné dárky; beztoho jsou to samé zbytečnosti a člověk nemá pokdy, aby se s tím sháněl, a ostatně vůbec nic nepotřebuje, a ono je těch jiných výloh nad hlavu, tož jaképak copak. A je to. Jen se domluvit, a věci se dají ohromně zjednodušit.
Asi po desíti dnech procitá v každém výše zmíněném dospělém členu rodiny jistý neklid asi tohoto obsahu: Já vím, že si nic nebudeme dávat, a jsem strašně rád, že od nikoho nic nedostanu; ale nějakou maličkost bych přece jen mohl druhým dát; oni to nebudou čekat, a budou mít tím větší radost; sic jsme si dali čestné slovo, že letos žádný Ježíšek nebude, ale vem to nešť; však já koupím jenom nějaký capart...
Takový seznam vypadá asi takto:
Máňa
Anežka
Toník
strýček Hugo...víno
Jiří
Božena
dědeček...tabák
Franci
paní Hedvika
švagr Josef
Andula
A nyní ten metodický dárce hloubá, co komu dát; vzpomíná si na všechny možné předměty, které se vůbec na světě vyskytují; bručí si, kudy chodí: Počkejme, tak to jsou: kravata, punčochy, obraz, teploměr, kapesní nůž, souprava k šití, kravata, kapesní nůž, teploměr, kravata – sakra, a víc už nic? A kabelka. Potom kapesní nůž a teploměr – kravata – a kabelka – – Víc a víc se ho zmocňuje pocit, že vůbec není na zeměkouli dost darovatelných věcí; v inzerátech novin se dočte, že nejvhodnější vánoční dárek jsou stóry, ale to přece nemůže kupovat; nebo kupte svým drahým k Ježíšku cenné knihy, ale copak člověk ví, které cenné knihy už ten zatrápený Toník má? Člověk si s tím namoří hlavu, a nakonec dá něco, co tomu druhému bude jenom překážet; a sám dostane samé zbytečnosti a bude předstírat, že má ohromnou radost –
Příští rok si musíme opravdu smluvit, že si mezi sebou nebudeme nic dávat.
(Poznámka sazárně: Rukopis schovat a příští rok otisknout zas!)
Perly sviním neházet, raději použít na vánoční ozdoby.
Letos jsem velmi ráda podpořila třpytivou krásu z Poniklé. Firma Rautis vyrábí perličkové ozdoby.. V roce 2020 byl způsob, jakým se perličkové ozdoby vyrábějí, zapsán na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Perlařské řemeslo z Krkonoš se tak zařadilo mezi jedinečné dovednosti celého světa.
10 satirických ilustrací z paralelního světa
Člověk se považuje za nejmoudřejší živou bytost a vládce planety, proto se cítí automaticky v právu ve všem, co dělá, včetně toho, jak zachází s ostatními živými bytostmi na planetě... dočítám se v on-line art magazínu. Prohlédněte si, jak takový svět nakreslili karikaturisté zde.
Je to hustý, bereme co je, ať si holky popláčou
Na můj poslední vánoční koncert jsem zavítala do Emauz, promluvila na paní před dveřmi kláštera, jestli jde také na koncert? Odpověděla kladně a já vykřikla: "Věro!" Mou milou kamarádku, bývalou kolegyni z novin a spisovatelku Věru Noskovou jsem objala. Neviděly jsme se řadu let. Tituly románů: Bereme co je, Je to hustý, Ať si holky popláčou, Chraňme muže.. přesně vystihují skeptičku, propagátorku vědy a kritického myšlení, ateistku, která prý letos vzala náboženství na milost..pro úžasnou sakrální architekturu.
Do knihy Ve stínu mastodonta mi boží žena vepsala věnování: Andree se vzpomínkou na staré-mladé časy. Je rozkošná a vtipná.. jednou mne vzala do klubu skeptiků Sisyfos na udělování Bludných balvanů, jindy jsme zašly na pivo, já ráda poslouchala zážitky z nespoutaného života. Jakmile jsem byla přešlá z nepovedeného vztahu, řekla s mrknutím oka: "Určitě není jediný na světě." Ale nejlepší rada, kterou mi Věra kdy udělila: "Cože? .. nechceš nosit prstýnek, který ti věnoval bývalý, že je ti to blbý? No naopak! Nos všechny od všech."
Jediný na světě je Ježíšek! ... posílám Ti přání k narození:
Čáp vás prý dnes navštívil a pokladem obdařil. Pozdravujem toho andílka, ať pohodlná je mu peřinka a krásně se nám vyspinká... Ať žijí tatínek a maminka!
コメント