Jsme v půlce. Blog PÍ PÍ PÍ vychází týden co týden již půl roku. Řekla jsem, že zkusím rok, co to přinese... a začaly prázdniny.
Konec školního roku u nás vůbec nedopadl dle představ. Jak dítěti vysvětlovat, aby představy raději nemělo, že realita bývá jiná? To přece nechcete říct ani nahlas. Poslední měsíc děti ve třídě řešily, kdo má na koho crush. Mít na někoho crush znamená mít na někoho zálusk. Zároveň je to ale i popis jednostranných pocitů, že je vztah často nevhodný nebo nedosažitelný. Crush jednoduše vyjadřuje, že se vám někdo líbí, ale dotyčný o tom pravděpodobně nemá nejmenší tušení.
A u nás to dopadlo na slzy a pohár. Typický pohár pro vítěze, že? TEN chlapec ze třídy, který nás obě s holčičkou intenzivně oblboval poslední měsíc, projevoval zájem a když mělo přijít na lámání chleba, utek’, tak TEN, ať mi nechodí na oči! Rozcupovala bych ho, akorát mastnej flek by z něj zůstal, dohrál! Jahody se šlehačkou na to. A tuto píseň navrch....
Na wellermanovské velrybářské písni z Nového Zélandu s dcerou plujeme pěkně do prázdnin.
Miluju BÝT_NAHLAS
Mám ráda zvukové studio BELOUD. Je nádherné. Je příjemné. Je pohodlné. Je super. Již brzy v červenci začne sympatický projekt, hodný ocenění – audio podcast s názvem AUDIOSKOP – pořááád o vědě, který se ve studiu natáčí již několik měsíců. A naproti v restauraci U Holiše má pivo neskutečnou pěnu.
Praha pěšky, kolo můžeš i vést
Holešovice, Štvanice, Rohanský ostrov, Přístav 18600.. že má Přístav 18600 bar Maják je jasné. Architektura v divočině jakoby tam byla odjakživa. Ovšem dostal mě maník z Manchesteru z Prague Jerk Station, který o sobě mluví jako o náplavě a dělá vám batátové hranolky a nahatý hambáč, jak sám říká, podpultovku. Mimochodem děsně dobrej žvanec. Praha mě prostě nepřestane okouzlovat. Dali jsme si s mužem pěšky i karlínský tunel, šla jsem jím prvně. Pražanda forever.
Do Karlína znovu za vysokou krejčovinou
Moderní krejčovský salon WINDSORS bych přála každému muži i ženě. Šití na míru je sen a to návykový. Když jsem v salonu natáčela, elegantní Bára nechtěla, abych ji "zabírala" v botách bez podpadku, ať žije dresscode! Na fotkách si botky s rozšířeným podpatkem alà AMINA MUADDI taky nestihla vzít. Zato mangovou zmrzku jsme stihly. Baru, a byly to vlastně aminy?
..mezitím v pražském metru..
Když se vyrábí v Evropě, pak si šmrnc podává ruku s kvalitou. Viděli jste někdy takhle vysokého Asiata? Myslíte, že má oblek z Číny?
Týden velkých tašek
Nákupy, dárky, plus potřebnosti k cestování, větší zavazadla se teď budou dost hodit. Tak hurá na prázdniny!
Jak je skvělé se normálně domluvit a když ne, lehněte si
Zaujal mne příspěvek z diskuse o autistických dětech: Otočit se někde s autistou v klidu, je prý v žebříčku dosažitelnosti hned po jízdě na jednorožci. Vždycky je třeba najít jinou trasu nazpátek, anebo udělat nějakou okliku. Jedna maminka popisovala, jak ji i jejího autistického syna zachránil kolemjdoucí cizí muž, který vztekajícího se chlapce ležícího na zemi upoutal tím, že si lehl k němu a promluvil s ním. Chlapce tím uklidnil. Ten pak vstal a s maminkou pokračovali normálně dál. Paní si oba vyfotila. Jistě, nevěřila svým očím. Naprosto rozumím. Perfektní reakce. A ještě zachránce na fotce vypadal dost pěkně. Takové krásné a osvícené na Hrad!!!
Přidávám červnovou koláž. Těším se, co bude dál..
Comments