Stříbrné kopí pronásleduje stejně jako drak;
s nezdolným duchem se řítí po obloze;
dlouhý meč letí jako fénix půvabný a mrštný.
Veď meč svým tělem a splynete spolu!
Slova vyskakují z promo-videa, kde tanečník tančí starý čínský tanec Shen Yun.
Shen znamená nebeský, božský. Yun je držení těla, vnitřní kouzlo. Slovní spojení Shen Yun lze přeložit jako krása tančících nebeských bytostí. Rozhodně prý představuje Čínu před komunismem. Tanec je působivý, o tom žádná a můj týden začal rudě – krev má specifický čmach, je cítit po železe.
O seriálu Chernobyl z produkce HBO víme již nějakou dobu a těžké téma jsme jaksi odsouvali na "vhodnější dobu". Pět dílů jsme zrovna shlédli ... nálož. Nikdy mi nebylo tak úzko, líto lidské rasy, nás... Mělo by se pouštět dětem jako odstrašující případ, jako povinné učivo o nás, o lidstvu, o vědě, o Zemi.. Opavdu otřesné, jak by bylo planetě Zemi lépe bez nás!
HighSierra
Můj kompík musel k doktorovi. Ne na běžnou prohlídku, ale nový systém, nové verze, nová doba... Znáte to, když jste zvyklý na svoje pohodlíčko, polohy, chvaty, hmaty... říká se taky smrádek, ale teplíčko. Dr. Máslo je génius, už zas’ píšu blog na staronovém kompu. Zvykám si.
Mezitím se u nás zabydlel waflovač
Jako u babi a dědy na venkově
Krajinky dánský malíř Peder Mørk Mønsted uměl, to se musí nechat. Čas od času mám na některou vyloženě náladu. Jestli se hlásí o slovo melancholie je klidně možné, v ženském cyklu Vědmy nic divného. Jeden obraz mi učaroval, hlavně kvůli světlu a mrakům.
Jsem městká žena, ale pamatuji si z dětství přesně takový venkov – Léto u babi a dědy, všude to bzučelo..
Roaring Twenties po sto letech aneb sociální, umělecká a kulturní dynamika doby
Po španělské chřipce a krachu na burze přišlo ve dvacátých letech minulého století v západním světě opět kulturní období "řvoucí dvacátý" Zlatá dvacátá léta. Lidi se v metropolitních centrech zas měli chuť bavit. Jak je to u nás? Po dvou covidových letech, blízké válce by se i nabízel nový jazzový pohled. Že jazzmani věčně chodí po úzkých cestičkách, říká hezky můj bluesový známý. Jinak jsme ale taky národ pivního rocku. Inu, ráda bych viděla, jak jazzmani hrají pro řvoucí davy. Ale i před covidem na jazz chodili pouze nadšení cizinci. Pár spřízněných duší na koncert do staronového klubu Ungelt – Freemasonic Club Pub dorazilo – muzikanti a zvukaři.
Z knihovny Ústavu filosofie a religionistiky FFUK
Vezměme si třeba indiánskou masku nějakého kmenového předka. Díky této masce může být předek přítomný svým současníkům, myslí si domorodci. Jenže v tomto omylu je přece nemůže racionální člověk nechat, a tak spěchá na pomoc. „Prosím vás, to ne: to je jenom maska, pod maskou není předek, ale váš současník. Ta maska je docela obyčejné dřevo, víte?“ Ano, vědí. Samozřejmě, že vědí. Všichni vědí, že dřevo je na nějaké rovině jen dřevo. Ale je-li toto konkrétní dřevo maskou, je vyňato z pragmatického každodenního počínání. Domorodec je potom schopen tento konkrétní kus dřeva chápat nejen jako dřevo, ale rovněž jako něco, co je možné uctít.
Jak poznamenává Jan Kozák, autor knihy Monomýtus: „Pravdou o masce je poznání, že ‚duch předka‘ není ukrytý za ní, ale nachází se v masce jako takové.“
Často mi připadá, že je vše vysvětlováno stále dokola dokolečka jako pro blbce a vůbec nechápu proč. Že se dělají více věci zbytečné místo užitečných. Existuje test – animace koně, ve které testovaný vidí jít koně buď dopředu nebo dozadu. Vyšlo mi, že funguju pravou mozkovou hemisférou. Respektive, že levou – analytickou a rozumovou hemisféru – nepoužívám. Totiž "jít koně dopředu" ne a nevidím. To leccos vysvětluje. Svět je zřejmě více nalevo, než by se zdálo.
Barvím si albínské řasy a obočí, abych nevypadala nemocně, jako bledule. Člověk bez pigmentu je takový bezbarvý.
Čistá jako lilie
Dcera, místo aby si skočila do Jump parku, si vyrobila Jokera a já ji již nemám co víc učit.
Tolik mne inspiruje... a jak napovídá název tohoto novodobého amerického interpreta Social Repose, již se také chystám na sociální odpočinek.
Kommentare